Ticho.cz si právě čte: (2 návštěvníci)
   Na "Ticho.cz" najdete: 1381 znaků!!2809 diskusních příspěvků!!1668 novinek!!636 odborných článků!!173 fotek 
Odborný článek / Téma: O školství / Autor: Saša Zvonek

Sluch. postižený pedagog jako vzor komunikační 1

    Freeman říká: „Největším problémem neslyšících dětí není ztráta sluchu,            ale potíže s vytvořením adekvátního komunikačního systému“ (Freeman 1992, s.29). Bez kvalitní komunikace nemůže probíhat v podstatě žádný proces mezilidských vztahů. To se týká i oblasti výchovně-vzdělávací práce.

Kvalitní, plnohodnotná a bezproblémová komunikace mezi učitelem a žákem je základním pilířem celého vzdělávání a výchovy.  Není to tak dávno, co se v odborné literatuře uváděla podobná slova, jako jsou následující: „Neslyšící na cestě za vzděláním překonávají mnohem těžší problémy než nevidomí. Příprava rodičů, kteří mohou rozhodujícím způsobem ovlivnit rozvoj rozumových schopností dítěte, je až na výjimky nedostatečná. Naše školství pro neslyšící a těžce sluchově postižené děti neposkytuje srovnatelné možnosti se systémem vzdělávání nevidomých. Příčina tkví v tom, že většina učitelů neslyšících neovládá znakovou řeč, že ji ani za řeč nepovažuje a raději hovoří o přirozených posuncích“ (In: O totální komunikaci I. 1987, s. 3) .

Ne vždy tedy byla a je komunikace mezi těmito dvěma protagonisty, tedy sluchově postiženým žákem a jeho učitelem, na takové úrovni, aby mohl celý proces výchovy a vzdělávání být naplňován beze zbytku. Záleží na tom, jakým způsobem je komunikace zprostředkována. Dříve, zejména u nás, to bylo především prostřednictvím mluvené řeči a odezírání. Zvládnutí mluvené řeči a odezírání u těžce sluchově postiženého dítěte je však tak náročné, že zabere spoustu času, který by se jinak mohl využít na rozšiřování jeho obecných vědomostí a tím i na rozvoj jeho celkového psychického vývoje. To je hlavní důvod, proč se začíná ve školách více užívat znaková řeč, znakový jazyk nebo znakovaná čeština. Aby se tak nenarušil z důvodu nedostatku řeči (jakékoliv řeči) zdravý psychický vývoj dítěte. A danou řeč ovládají nejlépe její uživatelé, tedy v  případě znakové řeči, samotní sluchově postižení, kteří ji používají ve svém životě. Tím tedy získávají coby učitelé na školách pro sluchově postižené své nezastupitelné místo. Mají ke sluchově postiženým dětem přece jen blíže, než slyšící pedagogové (nemusí to ovšem platit bez výjimky).

Co k tomu říkají uznávaní odborníci? „Dítě se učí své řeči „mateřské“ nejen od matky, ale od všech lidí, s nimiž přichází do styku. Nejvíce ovšem od těch, kdo jsou mu nejblíže a k nimž má určitý vztah. Tento vztah je ve vývoji řeči mnohem důležitějším činitelem, než třeba pouhé napodobení“ (Matějček 1989, s. 145). „Dítě, které si má v raném dětství spontánně osvojovat znakový jazyk, se musí rozvíjet v prostředí, které mu tuto možnost poskytuje. V mateřské škole se bude dítě setkávat s neslyšícími učitelkami a hrát si s neslyšícími vrstevníky“ (Jabůrek 1998, s.14).    „Do výuky je vhodné zapojit dospělé neslyšící“ (Ladd 1978; Merrill 1979), „mohou  se stát modely pro děti a naučit je ryzí znakový jazyk“ (Freeman 1992, s. 168).

Pokračování příště...


Saša Zvonek
 29.1.2002 17:18




Diskuse ke článku:


 Nový příspěvek



 Nové příspěvky Vybrané příspěvky


  
Vyber autora:
Odborné články:
Vyber téma:
Hledej:
 


Přidat novinku 

<<<   2   3   4   5   6   7   8   9   >>>  
Copyright (c) 2001-2006 NetPro systems, s.r.o.   All rights reserved.